Falešný Slunce

No jasně, že takhle Slunce nevypadá. Stačí jeden pohled na oblohu a hned mám jasno, teda když je jasno. Nicméně je třeba si to trošku upřesnit. To, že očima něco vidíme tak, neznamená, že jiný oči by to neviděly onak.

V podstatě to je jako kdybyste sprdli rentgenologa, že takhle vaše noha nevypadá, anžto na ni mrknete a žádný zlámaný kosti přece nevidíte. OK, váš názor. Hnátu vám do gypsu nezabalíme, můžete si to odpajdat domů a nalít na to třebas vývar z vraních zobáků, pokud vám to udělá líp.

Vono totiž voko není úplně nejlepší optický senzor. Jednak je fyziologicky omezený na hodně uzounkou část celého elektromagnetického spektra a jednak leckdy vidí jen to, co chce a naopak nevidí, co nechce. Třebas já onehdá přehlídl meloun v ledničce.

Naštěstí máme technologie, které omezené nejsou. Například infračervená kamera vidí ohniska požáru, úniky tepla či ztracené houbaře, zatímco lidské oko marně čučí do tmy. Infračervený senzor totiž snímá vlnové délky, které už zkrátka oko nevidí, a následně je převede šikovným matematickým aparátem do obrazu, který už jsme schopni vstřebat.

Říká se tomu vizualizace a v jakékoliv diagnostice je to prostě nezbytné. Rentgen, infračervené kamery, magnetická rezonance, elektronová mikroskopie a miliarda dalších věcí.

Takže ne, takhle Slunce opravdu nevypadá, když se na ně díváme lidskýma očima. Pojďme si říct, co to tedy na následujících snímcích vidíme, když se na to naše Sluníčko podíváme trošku jinou optikou:

☀ Slunce v hvězdářském dalekohledu s neutrálním filtrem. Tohle je asi nejblíž tomu, jak Slunce vypadá pro nás.
Zdroj fotky: já, archivní snímek.

☀ Slunce v solárním H-alpha dalekohledu. Ano, takhle ho můžete vidět na vlastní oči! Viděl jsem ho i já u Michala z astro-webu a musím říct, že to je opravdu podmanivý pohled. H alfa dalekohled z celého viditelného spektra propouští pouze uzoulinkou část, konkrétně jde o vlnovou délku 656,46 nm. Díky tomu pak můžeme pozorovat chování atomárního vodíku ve dvou nejsvrchnějších vrstvách Slunce – fotosféře a chromosféře.
Zdroj fotky: ESA, aktuální snímek ze 14.9.2025.

☀ Slunce v solárním Ca-K dalekohledu. Stejný princip, jiná vlnová délka – 393,4 nm. Protože tam už není naše oko moc citlivé na rozlišení detailů, používají se častěji s kamerami.
Zdroj fotky: Lunt Solar Systems, archivní snímek.

☀ Koronální díry pozorujeme na vlnových délkách 19,3 a 21,1 nm, tedy fakt ultra ultrafialové záření. Sledujeme sluneční korónu, což je plazma (TO, nikoliv TA) o přijatelné pokojové teplotě 1 500 000 °C. Temné plochy nám ukazují, kde magnetické pole Slunce umožňuje únik horkých plynů. Tyto oblasti jsou tedy chladnější a mají menší hustotu.

A dneska nám takhle rovnou Slunce ukazuje srdíčko!

Zdroj fotky: Space Weather Live, aktuální snímek ze 14.9.2025.

☀ Magnetogram nám zase ukazuje odchylky v magnetickém poli Slunce. Využívá Zeemanova jevu, kdy se vlivem intenzívního magnetického pole dělí spektrální čáry na několik složek. Pro zájemce někde vyštrachám svůj protokol z fyzikálního praktika k této úloze.
Zdroj fotky: Solar and Heliospheric Observatory, aktuální snímek ze 14.9.2025.

Existuje nespočet dalších možných způsobů, jak se na Slunce dívat. Každý nám dá o trošku jinačí informaci o tom, co se tam vlastně děje.

Tak do dnešního zamračenýho dne aspoň trochu slunečního čtení.

Pěkný den.